BRUTAL ASSAULT 2024 - Mildovo Post scriptum
Brutal Assault 2024 je už téměř měsíc za námi, ale čtenáři METALOPOLIS mohou neopakovatelnou atmosféru tohoto festivalu i nyní vstřebávat v podobě koncertních reportů od mých renomovaných kolegů.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brutal Assault 2024 je už téměř měsíc za námi, ale čtenáři METALOPOLIS mohou neopakovatelnou atmosféru tohoto festivalu i nyní vstřebávat v podobě koncertních reportů od mých renomovaných kolegů.
Další ročník monstrózního festivalu BRUTAL ASSAULT už je více jak týden za námi, zážitky a vjemy jsou vstřebané...
Ač v osmdesátých letech KISS vyloženě nepaběrkovali, na své nejlepší „maskované" časy, které proběhly o dekádu dřív...
Ačkoliv se i v tvorbě Démovy domovské kapely ZNOUZECTNOST od jisté doby pravidelně prosazovaly folkové vlivy, výrazný krok tímto směrem udělal tento (předem se omlouvám za následující zprofanované slovo) kultovní muzikant až s vlastním projektem DÉMOPHOBIA.
Snad se všichni shodneme, že v tomhle díle dostanou prostor alba, která v diskografii KISS spadají do jejich nejvíce experimentálního období, ať už tedy jde o jejich čtyři sólovky...
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!